Smrti a jiné komerční události

20. 06. 2012 15:05:00
Zemřel vám někdy někdo blízký? Znáte ten pocit, kdy vám připadá, jako by vás vlastní myšlenky obklopovaly jako hustá neprůchozí mlha, dusily vás a vy neměli kam utéct? Myslíte si, že horší už to být nemůže? Může.

Protože žijeme v moderním století (a moderní století si žádá moderní činy) dávno mě přestalo překvapovat, co všechno se může stát populárním. Jako to kdysi byly šaty, hudba a posléze technologie, nyní je člověk všemi těmito věci doslova zahlcen a už mu zdaleka nepříjdou tak atraktivní, jako tomu bylo dříve. Jenže co teď? Na co jen bychom se my, lidé, mohli upnout, abychom vytvořili novou vlnu šílenství a vrátili se tak do starých kolejí, ačkoli všechny materiální věci dávno zevšedněly a ztratily tak svůj třpytivý trůn na samotném vrcholu zámku zvaném Sláva? Ač zní odpověď na tuto otázku jako patologický výmysl psychicky nestabilního člověka, stačí jen otevřít noviny a projet si nekrology. Pak už se jen rozhodněme, na jakého (právě zesnulého) člověka zaměříme všechen svůj volný čas, který bychom -za normálních okolností- strávili třeba dloubáním se v nose.

Michael Jackson, Amy Winehouse, Whitney Houston nebo Václav Havel – nejspíš by se tyto osobnosti velmi divily, kdyby na vlastní oči viděly, jaké aféry a zlá slova dokáže jejich smrt vyvolat. Nezáleží na tom, čím se proslavili – záleží na tom, že právě zemřeli. Ještě donedávna jsem si myslela, že největší projev úcty k zemřelému se kupovat nemusí – myslela jsem, že ticho nic nestojí. Změnila jsem na to názor. Ticho je luxus, který si můžou dovolit jen ti nejobyčejnější. Na ty méně šťastné se řve. Řvou lidé, jak jsou hrozně nešťastní, řvou média a odkrývají podrobnosti o příčině smrti. Regály v obchodech se prohýbají pod horami životopisů, dokumentů a životních příběhů – na které by se doteď prášilo, kdyby byli tito lidé ještě naživu. Lidé pořádají hromadné sešlosti, na kterých si povídají, jak moc jim onen člověk vlastně chybí a jak moc byl úžasný. Jejich písničky začínají hrát v každém druhém baru, jejich slova začínají znět na každém druhém rohu. Vznikají po nich ulice, města, letiště. Michael Jackson by byl určitě velmi rád, kdyby věděl, kolik lidí ho „ve skutečnosti“ obdivovalo a poslouchalo od svého ranného dětství. Možná by měl taky radost, kdyby věděl, že pohrdání, posměchy a urážky na jeho osobu v době jeho života vlastně „nic neznamenaly“ a byly projevem skryté lásky fanoušků, jak k jeho osobě, tak k jeho hudbě. Možná by ani nepochopil, proč někteří lidé čekali jen na jeho smrt, aby to mohli projevit. Zní to sarkasticky? Co je v této populární vlně vlastně sarkasmus?

Není to třeba i to, že se budeme jednoho dne pohybovat ve Václav Havel Airport Prague, kdežto samotný bývalý prezident se celý svůj život pohyboval na Ruzyni?

Tématem Václava Havla se dostáváme k dalšímu zvrhlému trendu v této oblasti, který však zdaleka není tak „příjemný“, jako tomu bylo u krále popu Jacksona. Každý, kdo žije v této zemi by měl znát historii v kontextu s panem Havlem. Každý člověk vlastní hlavu a názor (nebo v to spíš doufám) existují i takoví lidé, kteří s tímto mužem nikdy nesympatizovali. Nebavme se ale o tom, proč tomu tak je. Nebuďme bílí ani černí. Pojďme se na to podívat z té třetí strany. Ta třetí strana, je strana lidská. Ten člověk, zdůrazňuji slovo člověk, zemřel, ale i přesto někteří lidé nedokázali udržet svůj inteligenční kvocient na uzdě a nestyděli se tahat na povrch jeho minulost, hrabat se v ní jako slepice ve zrní a lhát, očerňovat, vyčítat. Kolik zlých slov padlo ještě předtím, než se vůbec konal pohřeb? Možná bychom si měli uvědomit, že ani jeden z výše jmenovaných není pouhý obraz na stěně, či plakát v Top Dívce. Příjde vám to hrozné a myslíte si, že horší už to být nemůže?

Bohužel, na tomto světě neexistují pouze smrti,jejichž důvodem je nemoc, drogy či stáří. Jsou i věci, které by se nikdy nemusely stát, kdyby v tom nefiguroval někdo další. Pokud nějakou takovou situaci mediálně nafouknete, jak je tomu dobrým zvykem, dostanete třetí případ, o kterém bych se chtěla zmínit a bohužel ten nejhorší. Když v roce 2010 zmizela devítiletá Anna Janatková, média se toho chytla jako tonoucí stébla trávy. Ovšem za špatný konec. Tím, že bylo odhaleno téměř vše, co jen odhaleno mohlo být, se spustila vlna diskuzí a kybernetických emočních výlevů. Čím víc byl případ rozmazáván a řešen, tím absurdněji to působilo a ke konci se kreativní lidské hyeny neostýchaly vytvářet vlastní koláže a vtipy, kterými spamovaly sociální sítě. Že měla ta dívka nějaké rodiče, bylo jí pouhých 9 let a musela si vytrpět neskutečně mnoho bolesti předtím, než zemřela? Co nepíší noviny, to přeci není pravda!

Zemřel vám někdy někdo blízký?..

Autor: Linh Giang Pham Thai | středa 20.6.2012 15:05 | karma článku: 19.01 | přečteno: 1231x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 22.19 | Přečteno: 327 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 41 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 24 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.13 | Přečteno: 288 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.76 | Přečteno: 505 | Diskuse
Počet článků 14 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 7988
Společnost se dělí na: Vegetariány a "Pouze-kuřecí-maso-jím". Šprty a "Já-jsem-se-to-fakt-neučil!" Boháče a snoby s půjčeným značkovým sakem. Zloděje a kamarády, co nevrací dluhy. Dospělé a velké vzrůstem. Cikány a bílé recidivisty. Kuřáky a nekuřáky s cigárem. Ošklivé a upravené ve photoshopu. Hip-hopery, vlastence, spodiny, vojáky, gympláky, kočičky a pejsky, ... Je to tragikomedie.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...