Pětku ne, jsem v tom nevinně aneb Co si myslím o didaktickém testu z ČJ 2015
Poněvadž však sociální sítě fungují na vzájemném propletení stránek a profilů, neušlo mi, že se na nejmenované facebookové skupině (zaměřené na státní maturitu z češtiny) objevily negativní ohlasy ohledně didaktického testu. Přestože mám maturitu už pár let úspěšně za sebou, zběžné přečtení několika komentářů mě donutilo vyjádřit se k dané problematice prostřednictvím osobního facebookového účtu. Samozřejmě nemůžu mluvit za celých 100 % maturujících jedinců, kteří „didakťák“ včera psali a také to nechci dělat. Po důkladnějším (leč stále pouze laicky zběžném) obhlédnutí situace jsem dospěla k prvotnímu názoru na věc, který si prozatím nechám na později.
Mnozí studenti si stěžovali, že byl test z českého jazyka až příliš těžký a že nebylo reálné ho v poskytnutém časovém limitu adekvátně vyplnit. Postřehla jsem uražené komentáře, sakrastické poznámky i hodně naštvané „upřímné“ výroky. Vlastně to vypadalo tak, že se celé Ministerstvo školství naprosto zbláznilo a jeho zaměstnanci pobíhají po chodbách budovy sem a tam s kostkovanými trenkami na hlavě a vymýšlejí při tom iracionální maturitní testy, které nemůže normální průměrný student nikdy zvládnout. V tuhle chvíli mě napadla myšlenka – opravdu jsou ty letošní zkoušky tak těžké, aby se nedaly nějakým způsobem vyřešit nebo to byly všechno jen plané plky zhrzelých studentíků, kteří říkají hop, dokud ještě nepřeskočili?
Schválně jsem si stáhla ten „do horoucích pekel poslaný“ didaktický test, abych se o jeho absurditě přesvědčila na vlastní oči. Primárně jsem pátrala po jakémsi „výňatku z Bible“, se kterým byla, podle sociálních sítí, evidentně největší potíž. Byla jsem vyrozuměna s tím, že by se mělo jednat o něco jako „druhé jméno Jidáše“. V tu chvíli jsem si pomyslela, že je to opravdu docela záludná otázka, protože ač jsem se Bibli jednou snažila číst (a vzápětí jsem skončila někde v té části, jak jich začalo být strašně moc), Jidáše znám prostě jako Jidáše a tečka. Přesto jsem si však nedokázala připustit, že by se pod vedením CERMAT objevila takto těžká otázka (jsem totiž přesvědčená o tom, že tato společnost nikdy neskládá vyloženě těžké otázky, skládá pouze debilní otázky, ale o tom až příště). Přeskočila jsem otázku týkající se y/i ve vyjmenovaných slovech, výňatek z Lidových novin, ve kterém měl student vyhledat metonymii, u kterého se hrdě vyjímala zjednodušená charakteristika metonymie. Dále otázky logického rázu, které ke článku patřily (uveďte, zda je toto řečeno: Ano/Ne), otázku na význam textu (porozumění psaného slova) a vyhledání gramatických a jejich následné opravení.
Druhým textem byl výňatek z básně od E. A. Poea – z Havrana. Úplně pominu, že je toto literární dílo mým velmi oblíbeným klenotem mezi básněmi a nejradši bych všechny „ zhejtovala“ už jenom z principu. Zkusme se na to podívat opět co nejvíce objektivně. První otázka doslova zní „Která z následujících veršů vyjadřuje, že se lyrický mluvčí pokouší mírnit projevy svého strachu?“ Je to sice zapeklitá otázka, ale ještě by se dala silou vůle tak nějak uhodnout, není-li to pravda? Vyplnit vynechané místo v textu, pokud člověk nečetl samotnou báseň, je vždy o estetickém cítění, takže zde lze argumentovat tím, že někdo tuto vlastnost prostě nemá. Jednalo se však o část textu, kdy vletěl havran do místnosti – už jen tato skutečnost vylučuje doplnění dvou odpovědí a to zcela nelogických „ K ránu odkud vykradne...“ a „ Abych skryl své polekání..“. Stále nám však zbývají dvě odpovědi, kde bychom mohli opět argumentovat oním estetickým cítěním. Anebo také jinak.
Jedna se prostě se zbytkem básně rýmuje.
Abych tady neudělala analýzu maturitního testu a článek zůstal stále článkem, zbytek jevů vyskytujících se v tom hrozném dokumentu nastíním jen namátkou: synonyma, přímá řeč, poznej z ich formy kdo vypráví příběh, logicky seřaď výňatky z textu, poznej citaci, poznej funkční styl (odborná literatura), uprav stylisticky větu, poznej českého autora podle krátké charakteristiky děl a jeho života, poznej nadsázku, aj. Hrůza prostě.
Konečně se dostávám ke zmiňovanému Jidášovi. Hledala jsem text z Bible opravdu dlouho a nic jsem nemohla najít. Důkladnější prohledání testu mi umožnilo povšimnout si velmi krátkého odstavce z knihy Jistě, pane ministře!, který zobrazuje rozhovor hlavního hrdiny (ministra) se svým (nespecifikováno) zaměstnancem, který ho upozorňuje na zradu jistého Corbetta. Hlavní hrdina na to reaguje touto větou: „Když začnu myslet na Basila Corbetta, hned mi ***** Iškariotský připadá sympatičtější!“ Následná otázka zněla: Doplňte jméno biblické postavy Z NOVÉHO ZÁKONA, které patří na vynechané místo. To byl ten záludný Jidáš!
Nechci být příliš sarkastická, ale jako první tři postavy z Bible, které mě napadnou při brainstormingu, bych uvedla: Ježíše, Jidáše a Noeho. Nehledě na to, že je výběr zúžen na Nový zákon a už vůbec nehledě na to, že se citace týká zrady a obelhání. Chudák třeba Svatý Josef, jestli ho nějaký maturantík nazval zrádcem Iškariotským!
Mohla bych toho psát hodně a hodně, ale přemýšlím, že už to radši ukončím. Tenhle článek nemá v žádném případě poukázat na mou osobu jako osobu elitářskou a intelektuálně snobskou, naopak si myslím, že společnost CERMAT vymýšlí opravdu velké pitomosti, které v žádném případě neotestují nabrané vědomosti za čtyři roky středoškolského studia, nýbrž pouze to, jak rychle umí studenti číst. Na druhou stranu, pokud vláda nějakým způsobem rozhodla o struktuře maturitní zkoušky, jsme nuceni ji všichni akceptovat a co nejlépe se přizpůsobit. Jak už jsem zmínila, CERMAT nemá nikdy těžké testy, pouze debilní. Chci být optimistická a proto si budu myslet, že kdyby byla studentům povolena ta kravata, ve které je při písemných zkouškách drží čas, mnozí by tyto testy s přehledem zvládli. Ovšem na druhou stranu zde figuruje i složka realistická, která mi neustále uštěpačně naznačuje, jestli to s těmi studentíky nejde čím dál tím víc z kopce. Jsme generace iPhonů a známe Instagram a Twitter zpaměti na úkor toho, že neumíme absolutně konstruktivně přemýšlet a hledat řešení i přes fakt, že odpověď prostě nevíme. Než abychom se zajímali, četli a ptali se, kopeme kolem sebe a odkazujeme se na vyšší princip, je nám pohodlnější sepsat petici za snížení hranice obtížnosti maturity a co víc - nestydíme se za to! To je na tom možná to nejsmutnější - že se ambice mladistvých snižují přímo úměrně s jejich hrdostí.
Otázka na závěr, víte jaká postava z Bible pronesla: „ Nalož prosím tě i tu druhou žirafu“ ?
Linh Giang Pham Thai
Sluneční stát třetího tisíciletí
Po delší odmlce jsem se rozhodla opět psát. Tentokrát však opustím svůj vlastní zvyk zásadně nekomentovat společensko – politické události současnosti a risknu něco citlivějšího.
Linh Giang Pham Thai
Další pseudointelektuální článek II
Někteří vědci tvrdí, že krása spočívá v souměrnosti. Samozřejmě - váza, která bude mít obě strany středové osy úplně identicky zaoblené a jejíž ladné křivky se v žádném bodě nevymknou průměru, který bychom od klasicky hezké vázy mohli očekávat, bude v drtivé většině považována za mnohem "krásnější" než váza s nepravidelnými tvary, jejíž vybouleniny na jedné straně by nám mohly připomínat nádory člověka trpícího elefantiázou. Mnoho lidí podléha tomuto zrakovému klamu, aniž by je napadla pouhá myšlenka toho, že názor, který zastávají, může být pouze neobjektivní snůškou vjemů, které vnímáme vlivem moderního světa.
Linh Giang Pham Thai
V blbým věku
Člověk se rodí jako tabula rasa, pravil John Locke. Přicházíme na svět slepí a ačkoli se nám naše okolí začíná pomalu zaostřovat už během prvního týdne života, slepými zůstáváme ještě dlouhou dobu poté. Vyrůstáme, měníme se a dospíváme. Začínáme se socializovat, fyzicky se vyvíjíme, nabíráme zkušenosti a psychicky rosteme. Když už je naše duše natolik vyspělá, aby opustila dosavadní prostředí, získáváme na rozloučenou ještě malý dárek. Na cestu do říše dospělých je nám v hedvábném šátku se zlatou stuhou zabaleno něco, co osobně považuji spíše za nemilosrdný sarkasmus než laskavé dobrodiní.
Linh Giang Pham Thai
Další pseudointelektuální článek
Existují různé chvíle s různými stupni intenzity rozjímání. Každý člověk to má nastavené individuálně, protože každý člověk vychází z vlastních zkušeností a vnímání světa, tudíž nikdy nelze s plnou platností jmenovat, které chvíle by to měly být. Pro mě osobně je jedna z nejsentimentálnějších chvilek nedělní podvečer. Jsou to totiž chvíle, kdy hlava střízliví a uši si zvykají na podivně mrtvé ticho prázdného bytu. V tyto momenty mě přepadávají, dovolím si vymyslet svůj vlastní pseudointelektuální název, záchvaty myšlenek. Někdo by mi možná řekl, že kdybych investovala alespoň polovinu vynaloženého úsilí do přemýšlení nad jinými věcmi (aktuálně do toho, jak hodlám zpracovat svoji bakalářskou práci), udělala bych mnohem lépe, jak pro sebe, tak pro své okolí. To nepopírám. Myšlenky bez praxe ještě nikdy nikomu nezachránily život. Na druhou stranu, praxe bez myšlenek může mít někdy katastrofální dopad. A to nemám na mysli myšlenky ideologického, politického nebo strategického rázu.
Linh Giang Pham Thai
Vaše Sečtělosti, vzdávám se!
Po dlouhé době se vracím ke svému zapomenutému blogu. Je to docela dávno, co jsem naposledy něco napsala, proto je dost možné, že jsem vyšla ze cviku nebo že mě autorský blok stále neopustil a místo duchaplného článku tu po mně zůstane jen stránka plytkých plků a posléze... další tři roky prázdna. Kdyby tomu tak opravdu nakonec bylo, odpusťte mi to prosím, vážení. Jako když se člověk potřebuje jednou za čas pořádně opít, potřebuji i já si jednou za čas pořádně postěžovat. Jen tiše doufám, že stejně jako u alkoholu, i zde bude přednější obsah než forma. Když jsem tehdy přidávala svoje první poznatky "ze světa lidí", byla jsem v prvním ročníku na vysoké škole. V současné době jsem stále studentkou téhož oboru na té samé škole, ovšem s nepatrným rozdílem...
Linh Giang Pham Thai
Sokratovský dialog současné doby
Sokrates věděl, že nic nevěděl. Na druhou stranu však také dokázal přesvědčit lidi, že na tom nejsou o moc lépe. Jak by vypadal například Sokratovský dialog v současné době? Co třeba na téma, jež je aktuální, byť jeho podstata není viditelná, přesto však doprovází lidskou společnost od nepaměti? Sokratés současnosti na téma Zlo.
Linh Giang Pham Thai
Smrti a jiné komerční události
Zemřel vám někdy někdo blízký? Znáte ten pocit, kdy vám připadá, jako by vás vlastní myšlenky obklopovaly jako hustá neprůchozí mlha, dusily vás a vy neměli kam utéct? Myslíte si, že horší už to být nemůže? Může.
Linh Giang Pham Thai
Edgar Allan Poe: Život a smrt geniálního šílence
"Stojím, kolem bouře řve, na břehu, jejž příboj rve, v dlani svírám zajatá, zrnka písku ze zlata. Hrst! Však ztratí se jak stín mezi prsty do hlubin a já slzím - slzím, sním! Bože, což je nelze mít, pevněji je uchopit? Bože, což v zlých příbojích neuchráním jedno z nich? Vše, co je, či zdá se jen, Je jenom sen a ve snu sen."
Linh Giang Pham Thai
Internetoví negramoti a jak to vidím já
Dobrý článek nemůže zkazit ani špatná diskuze? Omyl! Když jsem se registrovala na blog, myslela jsem si, že když napíšu článek, ostatní autoři se mnou povedou smysluplnou diskuzi, ve které své protinázory podloží logickými argumenty, jež mě donutí nad věcí se znovu zamyslet a probrat celou situaci od začátku. Poté třeba i ustoupit a přijmout různá hlediska a různé pohledy na věc. Jak já jsem se však zmýlila! Jestli existují opravdu hloupí lidé, nejsou to ti, kteří neumí do pěti počítat, ale ti, kteří se vyskytují ve všech diskuzích na Internetu.
Linh Giang Pham Thai
Prodám Klause v bikinách. Zn: Santu.
Vánoce se pomalu blíží a na mnoho českých i zahraničních měst už doléhá ta pravá předvánoční atmosféra. Náměstí jsou plná ozdobených stromků a mrazivý vzduch je prosycen vůní punče, grogu a svařeného vína. Všechno je krásné a romantické, jenom... Jenom něco tuto atmosféru kazí. A to něco stojí uprostřed obrovského nákupního střediska a je to velký nafukovací a zpívající Santa Klaus v pletené čepičce.
Linh Giang Pham Thai
Já na vysokou ... mám!
Jakožto čerstvá absolventka střední školy a studentka prvního ročníku na škole vysoké si následující situaci pamatuji ještě velmi dobře. Jen co si otřete orosené čelo z úspěšně zdolané maturitní zkoušky, už vás to znovu "honí kolem baráku". Tentokrát je to větší, krvežíznivější a mnohem nebezpečnější. A taky dražší.
Linh Giang Pham Thai
Prasata všech zemí, nespojujte se...
"Já vystudoval základní školu. Potom sem chodil na tříletej učňák a byl sem tam pět let. Teď rovnám šroubky ve fabrice, velký do velkých krabiček a malý zas do těch menších... krabiček. Sice mám svůj vlastní byt .. vedle bytu mojí mamky.. ale stejně si tam občas chodím pro guláš. Chodím rád s klukama na pívo to se vždycky pak totálně zhulíme brčkem. Občas jedu do vedlejšího města, páč tam je Mekáč. A taky si myslím, že by ty cigáni měli jít do toho plinu."
Linh Giang Pham Thai
"Mami, dnes spím u Elišky...."
Mnoho rodičů v dnešní době sní o tom, že budou se svými dětmi nejlepší kamarádi. V tomto případě jde autorita stranou a rodiče se "otevírají" ke všem možným informacím a tajemstvím, které jim děti svěří. Obzvlášť období puberty je na toto jako stvořené. Chcete být se svými ratolestmi spřízněné duše, děvčata k Vánocům dostávají první malování, krajkové kalhotky a gelové nehty. Chlapci mají zase povoleno nechat si k třináctým narozeninám propíchnout bradu a konečně si můžou na Internetu vybrat první značkové boty za dva tisíce korun. Hřeje vás to u srdce a svoji velkorysost završíte tím, že je pustíte na "doopravdickou" diskotéku.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8252x
Vegetariány a "Pouze-kuřecí-maso-jím".
Šprty a "Já-jsem-se-to-fakt-neučil!"
Boháče a snoby s půjčeným značkovým sakem.
Zloděje a kamarády, co nevrací dluhy.
Dospělé a velké vzrůstem.
Cikány a bílé recidivisty.
Kuřáky a nekuřáky s cigárem.
Ošklivé a upravené ve photoshopu.
Hip-hopery, vlastence, spodiny, vojáky, gympláky, kočičky a pejsky, ...
Je to tragikomedie.