Prodám Klause v bikinách. Zn: Santu.

Vánoce se pomalu blíží a na mnoho českých i zahraničních měst už doléhá ta pravá předvánoční atmosféra. Náměstí jsou plná ozdobených stromků a mrazivý vzduch je prosycen vůní punče, grogu a svařeného vína. Všechno je krásné a romantické, jenom... Jenom něco tuto atmosféru kazí. A to něco stojí uprostřed obrovského nákupního střediska a je to velký nafukovací a zpívající Santa Klaus v pletené čepičce.

Ne nadarmo se říká, že v jednoduchosti je krása. A také ne vždy je pravda, že to, co je pro jednoho kýčovitou záležitostí, může být pro druhého uměním. To platí možná tak pro zlaté sošky obézních andělíčků na barokních zámcích. Ale dokonce i takové věci se na inkriminovaných  místech někdy objevují. Ptáte se kde? Stánky, tržnice, vietnamské obchody ale i obyčejné české hračkárny - nejen tahle místa (avšak převážně tahle místa!) tímto syndromem trpí. Vítejte v ráji dechberoucího nevkusu!

Je to fenomén, který bych s čistým svědomím zařadila mezi etické problémy typu eutanázie či trest smrti. Blikající komety s nápisem Happy Christmas My Dear Friends, různě velké barevné a lesklé předměty prapodivných tvarů, plastové vánoční stromky se zlatými šiškami, hrací skříňky cinkající melodii Stille Nacht a v neposlední řadě nesmíme zapomenout na sérii Santa Klaus, která zahrnuje Santa Klause se svým spřežením, Santa Klause na Bahamách, Santa Klause a Ohnivý pohár nebo Santa Klause potapěče. Samozřejmě, že po zmáčknutí tlačítka na břiše začnou všichni jednohlasně cinkat zvonečkama. Z toho vyplývá, že přidáte-li ke kýčovitému zboží amerikanizaci, dostáváte recept na neštěstí.

Co je ale mnohem horší -  neexistuje žádná etická komise, která by výrobcům tyto přeplácané kýče zakázala. Pokud se výrobek prodává a tudíž vydělává peníze, pak je vše v pořádku. A jelikož se tento druh zboží spíše množí než zaniká, logický z toho vyplývá, že se také ve velkém prodává. A to je ta chyba. Pomalu se stáváme svědky toho, že náš vánoční stromeček najednou září všemi barvami a kdyby náhodou promluvil, nikdo by se nad tím nepozastavil. Hlavně, že se to dětem líbí!

Respektuji, že každé období je charakteristické svými typickými znaky. Avšak některé věci nebo události tvoří průřez celou lidskou společností od pradávna až do teď a měly by tvořit jakousi pomyslnou hranici, která se z morálních důvodů prostě nesmí překročit. Vánoce jako kultura jsou pouze jedním příkladem ze všech těch věcí, které ještě dokáží lidi držet pohromadě. A proto se ptám - opravdu chceme těmto věcem nasadit růžové blikající parůžky, zničit hranici soudnosti a vysmát se akorát tak sami sobě?

Mimochodem, jedna stará paní měla stromeček ozdobený pouze usušenými kousky pomeranče, jablek, citronu a hřebíčku. Je to zajímavé, ale byl to ten nejkrásnější vánoční stromeček, jaký jsem za celý svůj život viděla.