Internetoví negramoti a jak to vidím já

Dobrý článek nemůže zkazit ani špatná diskuze? Omyl! Když jsem se registrovala na blog, myslela jsem si, že když napíšu článek, ostatní autoři se mnou povedou smysluplnou diskuzi, ve které své protinázory podloží logickými argumenty, jež mě donutí nad věcí se znovu zamyslet a probrat celou situaci od začátku. Poté třeba i ustoupit a přijmout různá hlediska a různé pohledy na věc. Jak já jsem se však zmýlila! Jestli existují opravdu hloupí lidé, nejsou to ti, kteří neumí do pěti počítat, ale ti, kteří se vyskytují ve všech diskuzích na Internetu.

Ze začátku jsem byla celkem skeptická vůči představě, že by se v "seriózních" diskuzích mohly vyskytovat právě takové povahy, jež jsem právě popsala, ale opak se ukázal býti pravdou. Je vidět, že jakýkoliv článek od toho o problémech Evropské unie po ten, který řeší Teorii velkého třesku může být zkritizován, a to takovým způsobem, za který by se nemuseli stydět ani dvanáctiletí uhrovatí puberťáci na školním hřišti. Vlastně si ani nejsem jistá, jestli je slovo "kritika" v tomto případě na místě. Kolikrát nemůžu uvěřit vlastním očím, co dokáží všichni ti hrozně "dospělí lidé" vypustit z úst. V mnohých případech jsou to věci, které s původním článkem nemají ani nic společného a člověk si až, lidově řečeno, ťuká na čelo jakou nepochopitelnou logickou operací na něho mohli autoři příspěvků vůbec přijít.

Pojďme si nastínit nějakou takovou situaci. Jeden člověk napíše stručný článek, kterým vyjádří svůj nesouhlas proti zdražování banánů. Tento článek si přečte vlastník mezinárodního hotelového řetězce a nařkne autora z nedostatku finančních prostředků, protože "ty tři koruny navíc přece nemůžou nikomu ublížit". Vzápětí se do toho přidá třetí osoba, která prohlašuje, že taktéž nesnáší sociální případy jako je evidentně autor článku, protože stát pouze okrádají o peníze. Majetný člověk s tímto souhlasí, ale bohužel se setkává s odporem čtvrtého diskutujícího, který ho nazve škrtem a nadhodí, zda-li není náhodou politik, když má tolik peněz na rozhazování?! Rozhovor završí pátá osoba, která autora článku napadne za barvu kůže a pošle ho zpět do Afriky, kde je banánů víc než dost.

A já mám taky dost.

Témata politická, sociální a jinak lehce kontroverzní se, s jistou dávkou tolerance a nadsázky, dají ještě jaksi akceptovat. Sloučit názory celé společnosti jednoduše nelze a asi tušíme, co by vzniklo, kdyby toho někdo chtěl náhodou (znovu) dosáhnout násilím. Ale opravdu se zarážím nad některými výroky vypuštěnými na adresu přírodních katastrof (Fukušima), historických tragédií (genocidy, antisemitismus), úmrtí významných osobností (Havel) nebo odporných vražd a obětí lidských úchylek (Janatová). Co všechno dokáží všichni ti inteligentní lidé napsat, jenom aby obhájili svůj názor... Ten by však v těchto případech neměl mít- alespoň podle mě- svobodu slova. Už jenom z prosté lidské slušné vychovanosti.

Špatný příklad vidíme v opačném případě, a to když se někde píše o Vůdci a článek je olajkován padesáti plešatými výrostky, kteří v komentářích té své možnosti "svobody slova" opravdu notně využívají. Jsou případy, jejichž hranice musí být eticky vymezeny a překračovat se nesmí. Nejvíc to platí právě v těch případech, které jsem vyjmenovala. Podle mě je naprosto nepřípustné obviňovat zemřelého člověka a házet na něho špínu, stejně jako vtipkovat nad tragédií někoho, jehož dcera byla znásilněná, týraná a zavražděná ve špinavé kaluži v lese, jenom proto, že se nás to osobně nedotklo a vnímáme to pouze jako krátkodobý mediální rozruch.

Existuje nějaký lepší způsob, jak separovat tyto internetové negramoty, než přikázaný počet nasbíraných dukátů k tomu, aby mohli začít sprostě nadávat, plácat nesmysly, vykřikovat hesla a vysmívat se tragédiím? Existují ještě lidé, kteří mají svůj vlastní názor a chtějí ho ostatním sdělit a ne se s nimi zhádat jako slepice nad zrním? Věřím, že ano.

Ale hledání jehly v kupce sena bylo vždy těžké.