Pětku ne, jsem v tom nevinně aneb Co si myslím o didaktickém testu z ČJ 2015

Začalo to nevinně. Bývala bych při svém věku a časovém vypětí ani nezaregistrovala, že se dneska (5. 5. 2015) psala maturitní zkouška z českého jazyka.

Poněvadž však sociální sítě fungují na vzájemném propletení stránek a profilů, neušlo mi, že se na nejmenované facebookové skupině (zaměřené na státní maturitu z češtiny) objevily negativní ohlasy ohledně didaktického testu. Přestože mám maturitu už pár let úspěšně za sebou, zběžné přečtení několika komentářů mě donutilo vyjádřit se k dané problematice prostřednictvím osobního facebookového účtu. Samozřejmě nemůžu mluvit za celých 100 % maturujících jedinců, kteří „didakťák“ včera psali a také to nechci dělat. Po důkladnějším (leč stále pouze laicky zběžném) obhlédnutí situace jsem dospěla k prvotnímu názoru na věc, který si prozatím nechám na později.

Mnozí studenti si stěžovali, že byl test z českého jazyka až příliš těžký a že nebylo reálné ho v poskytnutém časovém limitu adekvátně vyplnit. Postřehla jsem uražené komentáře, sakrastické poznámky i hodně naštvané „upřímné“ výroky. Vlastně to vypadalo tak, že se celé Ministerstvo školství naprosto zbláznilo a jeho zaměstnanci pobíhají po chodbách budovy sem a tam s kostkovanými trenkami na hlavě a vymýšlejí při tom iracionální maturitní testy, které nemůže normální průměrný student nikdy zvládnout. V tuhle chvíli mě napadla myšlenka – opravdu jsou ty letošní zkoušky tak těžké, aby se nedaly nějakým způsobem vyřešit nebo to byly všechno jen plané plky zhrzelých studentíků, kteří říkají hop, dokud ještě nepřeskočili?

Schválně jsem si stáhla ten „do horoucích pekel poslaný“ didaktický test, abych se o jeho absurditě přesvědčila na vlastní oči. Primárně jsem pátrala po jakémsi „výňatku z Bible“, se kterým byla, podle sociálních sítí, evidentně největší potíž. Byla jsem vyrozuměna s tím, že by se mělo jednat o něco jako „druhé jméno Jidáše“. V tu chvíli jsem si pomyslela, že je to opravdu docela záludná otázka, protože ač jsem se Bibli jednou snažila číst (a vzápětí jsem skončila někde v té části, jak jich začalo být strašně moc), Jidáše znám prostě jako Jidáše a tečka. Přesto jsem si však nedokázala připustit, že by se pod vedením CERMAT objevila takto těžká otázka (jsem totiž přesvědčená o tom, že tato společnost nikdy neskládá vyloženě těžké otázky, skládá pouze debilní otázky, ale o tom až příště). Přeskočila jsem otázku týkající se y/i ve vyjmenovaných slovech, výňatek z Lidových novin, ve kterém měl student vyhledat metonymii, u kterého se hrdě vyjímala zjednodušená charakteristika metonymie. Dále otázky logického rázu, které ke článku patřily (uveďte, zda je toto řečeno: Ano/Ne), otázku na význam textu (porozumění psaného slova) a vyhledání gramatických a jejich následné opravení.

Druhým textem byl výňatek z básně od E. A. Poea – z Havrana. Úplně pominu, že je toto literární dílo mým velmi oblíbeným klenotem mezi básněmi a nejradši bych všechny „ zhejtovala“ už jenom z principu. Zkusme se na to podívat opět co nejvíce objektivně. První otázka doslova zní „Která z následujících veršů vyjadřuje, že se lyrický mluvčí pokouší mírnit projevy svého strachu?“ Je to sice zapeklitá otázka, ale ještě by se dala silou vůle tak nějak uhodnout, není-li to pravda? Vyplnit vynechané místo v textu, pokud člověk nečetl samotnou báseň, je vždy o estetickém cítění, takže zde lze argumentovat tím, že někdo tuto vlastnost prostě nemá. Jednalo se však o část textu, kdy vletěl havran do místnosti – už jen tato skutečnost vylučuje doplnění dvou odpovědí a to zcela nelogických „ K ránu odkud vykradne...“ a „ Abych skryl své polekání..“. Stále nám však zbývají dvě odpovědi, kde bychom mohli opět argumentovat oním estetickým cítěním. Anebo také jinak.

Jedna se prostě se zbytkem básně rýmuje.

Abych tady neudělala analýzu maturitního testu a článek zůstal stále článkem, zbytek jevů vyskytujících se v tom hrozném dokumentu nastíním jen namátkou: synonyma, přímá řeč, poznej z ich formy kdo vypráví příběh, logicky seřaď výňatky z textu, poznej citaci, poznej funkční styl (odborná literatura), uprav stylisticky větu, poznej českého autora podle krátké charakteristiky děl a jeho života, poznej nadsázku, aj. Hrůza prostě.

Konečně se dostávám ke zmiňovanému Jidášovi. Hledala jsem text z Bible opravdu dlouho a nic jsem nemohla najít. Důkladnější prohledání testu mi umožnilo povšimnout si velmi krátkého odstavce z knihy Jistě, pane ministře!, který zobrazuje rozhovor hlavního hrdiny (ministra) se svým (nespecifikováno) zaměstnancem, který ho upozorňuje na zradu jistého Corbetta. Hlavní hrdina na to reaguje touto větou: „Když začnu myslet na Basila Corbetta, hned mi ***** Iškariotský připadá sympatičtější!“ Následná otázka zněla: Doplňte jméno biblické postavy Z NOVÉHO ZÁKONA, které patří na vynechané místo. To byl ten záludný Jidáš!

Nechci být příliš sarkastická, ale jako první tři postavy z Bible, které mě napadnou při brainstormingu, bych uvedla: Ježíše, Jidáše a Noeho. Nehledě na to, že je výběr zúžen na Nový zákon a už vůbec nehledě na to, že se citace týká zrady a obelhání. Chudák třeba Svatý Josef, jestli ho nějaký maturantík nazval zrádcem Iškariotským!

Mohla bych toho psát hodně a hodně, ale přemýšlím, že už to radši ukončím. Tenhle článek nemá v žádném případě poukázat na mou osobu jako osobu elitářskou a intelektuálně snobskou, naopak si myslím, že společnost CERMAT vymýšlí opravdu velké pitomosti, které v žádném případě neotestují nabrané vědomosti za čtyři roky středoškolského studia, nýbrž pouze to, jak rychle umí studenti číst. Na druhou stranu, pokud vláda nějakým způsobem rozhodla o struktuře maturitní zkoušky, jsme nuceni ji všichni akceptovat a co nejlépe se přizpůsobit. Jak už jsem zmínila, CERMAT nemá nikdy těžké testy, pouze debilní. Chci být optimistická a proto si budu myslet, že kdyby byla studentům povolena ta kravata, ve které je při písemných zkouškách drží čas, mnozí by tyto testy s přehledem zvládli. Ovšem na druhou stranu zde figuruje i složka realistická, která mi neustále uštěpačně naznačuje, jestli to s těmi studentíky nejde čím dál tím víc z kopce. Jsme generace iPhonů a známe Instagram a Twitter zpaměti na úkor toho, že neumíme absolutně konstruktivně přemýšlet a hledat řešení i přes fakt, že odpověď prostě nevíme. Než abychom se zajímali, četli a ptali se, kopeme kolem sebe a odkazujeme se na vyšší princip, je nám pohodlnější sepsat petici za snížení hranice obtížnosti maturity a co víc - nestydíme se za to! To je na tom možná to nejsmutnější - že se ambice mladistvých snižují přímo úměrně s jejich hrdostí.

Otázka na závěr, víte jaká postava z Bible pronesla: „ Nalož prosím tě i tu druhou žirafu“ ?