Sokratovský dialog současné doby

Sokrates věděl, že nic nevěděl. Na druhou stranu však také dokázal přesvědčit lidi, že na tom nejsou o moc lépe. Jak by vypadal například Sokratovský dialog v současné době? Co třeba na téma, jež je aktuální, byť jeho podstata není viditelná, přesto však doprovází lidskou společnost od nepaměti? Sokratés současnosti na téma Zlo.

S: Zdravím, jak se daří?
G: Sokrate, velmi dobře….velmi..
S: To jsem opravdu rád, smím se zeptat, co je tou šťastnou příčinou?
G: Pouze samé krásné věci. Všechno nehezké, všechno zlé, co jsem v poslední době prožíval, odešlo.
S: Co myslíš, tím zlým? 
G: Problémy v rodině, práci. Dost jsem se trápil. Můžu ti tedy odpovědět, že zlé je pro mne to, co nějakým způsobem trápí.
S: Znám ty chvíle, příteli. Jen v poslední době, zřejmě je to zvláštní, ale nejsem si zlem jist.
G: Mohl bys být trochu přesnější?
S: Víš, zajisté se shodneme, že něco špatného pociťujeme, když se trápíme. Příčinou trápení je tedy, jak bylo již řečeno, něco špatného, zlého. Souhlasíš?
G: Ano, pokračuj dále.
S: Jenže pak, když zlo odejde, pocítíš něco krásného. Dobrého, jak je možno říci. Tedy dalo by se podle předešlého příkladu tvrdit, že dobro, je příčinou zla a naopak. Co myslíš?
G: Myslím, že logicky to smysl dává, ale jestli z něčeho zlého vznikne dobré. To nevím. Zlo je zlé a dobro dobré. 
S: Možná si ne zcela rozumíme, toho jsem se obával. Když zlo zmizí a ty jsi obklopen dobrem, poznáš pak takový, řekněme, mezistupeň. To, co ti pomůže zlo od dobra odlišit. Rozumíš lépe?
G: Ano, řekl bych, ale stejně tak ti povím, že ve chvíli, kdy se přestanu trýznit, nemyslím na nějaký mezistupeň, ale jsem vděčný, že je to za mnou.
S: Opravdu sis nikdy ničeho nevšiml? Kdyby jen dobro bylo a zlo ne, jak bys mohl poznat, co je správné a co ne?
G: Kdyby bylo pouze dobro, dobré věci by byly. 
S: Pokud by existovalo jen jedno z toho, věděl bys snad, co je to? Bylo by zde něco, co by nám dalo možnost rozpoznání?
G:….To zřejmě ne, Sokrate.
S: Tudíž mohl bys činit zlo, v domnění, že je dobré? Samozřejmě neúmyslně.
G: Ano, to mohl.
S: Takže můžeš říct, jedno pomáhá rozpoznávat to druhé a naopak?
G: Opět ano.
S: Zlo tedy musí být do jisté míry zároveň dobrým, neboť pomáhá poznat dobré. A každá pomoc se považuje za dobrou.
G: Chápu dobře, když si myslím, že dle tvého mínění, je zlo s dobrem spjato?
S: Chápeš dobře, ale jak jsi sám řekl, je to mé mínění, nejsem si jist.
G:Tak mi teda, milý Sokrate, pověz, čím jiným je zlo dobré, krom toho, že je cestou k poznání dobra.
S: Pověz mi, jak často opakuješ stejnou chybu, která tě velmi ranila?
G: Snažím se nikdy více.
S: A nyní. Jak dlouho ti trvá vypořádat se s problémem, který jsi už jednou zažil?
G: Pokaždé kratší dobu, než když se to událo prvně.
S: Vida, podívej, nejen, že ti zlo pomáhá k poznání dobra, ale rovněž ti pomáhá sebe samo překonávat snadněji.
G: To je hezké, ale byl bych radši, kdyby zcela odešlo. 
S: Každý by si to přál, nikomu není příjemné se trápit. Ale odešlo- li by, co bychom poznávali?
Krásné? Co by bylo krásné bez ošklivého? A co by bylo veselé bez smutného? Zdravé bez nemocného? 
G: Byl by ráj na Zemi.
S: Skutečně? Jak by ale ráj měl vědět, jak má vypadat, když by nebylo nic, co by mu umožnilo rozpoznání? Jak moc by sis cenil ráje, když bys nevěděl, že může být i hůř? Cenil by sis pak krásného a dobrého? Nebo bys krásné a dobré nevnímal?
G: Nevím, Sokrate, nevím.